Optimální úloha pro posouzení na protlačení podle ACI 318-19 [1] nebo CSA A23.3:19 [2] je takový případ, kdy je deska vystavena zatížení nebo reakci vysoce koncentrovanými do jednoho bodu. V programu RFEM 6 se uzel, v němž dochází k protlačení, označuje jako uzel protlačení. Tyto vysoké koncentrace sil mohou být způsobeny sloupem, osamělou silou nebo uzlovou podporou. Spojovací stěny mohou také vést k osamělým zatížením na koncích a v rozích těchto stěn a na koncích liniových zatížení a podpor.
V souladu s čl. 6.6.3.1.1 a čl. 10.14.1.2 normy ACI 318-19 a CSA A23.3-19 zohledňují redukci tuhosti betonových prutů a ploch pro různé typy prvků. Mezi typy komponent na výběr patří stěny s trhlinami i bez trhlin, ploché desky a stropy lokálně podepřené, nosníky nebo sloupy. Součinitele násobení v programu jsou převzaty přímo z tabulek 6.6.3.1.1 (a) a 10.14.1.2.
V MKP programech není možné používat přímo DXF hladiny půdorysů, protože výkresy obsahují pouze obrysy všech prvků (stěny, stropy...). Program pro statické výpočty ale vyžaduje osy prvků systému.
S novým typem prutu „Výsledkový prut“ je nyní v programu RFEM 5 možné jednoduše stanovit výsledné součty zatížení jednotlivých poschodí. Nejprve namodelujeme prut ve vybraném nebo ve všech poschodích a při zadávání parametrů výsledkového prutu přidáme uvažované stěny do zahrnutých objektů. Program RFEM pak integruje plošné vnitřní síly k prutovým vnitřním silám.
Kapalina s konstantní hustotou v homogenním gravitačním poli působí na stěny nádrže, ve které se nachází, hydrostatickým tlakem podle Pascalova zákona.
Při aktualizaci v rámci řady verzí (například RFEM 5.01.01 na 5.01.02) se staré programové soubory smažou a nahradí novými. Data z projektů zůstanou samozřejmě zachována. Při aktualizaci na následující řadu verzí (například RFEM 5.02.01) se nová verze nainstaluje paralelně. Programové soubory jsou umístěny v různých adresářích, takže předchozí verze je stále k dispozici.
Samotný beton se vyznačuje pevností v tlaku. K tlakové a především k tahové pevnosti betonu přispívá přidaná ocelová výztuž. Tato výztuž se zpravidla umisťuje v tažených oblastech nosníků nebo plošných prvků (železobetonové desky, stropy, stěny) pro přenos tahových sil vyvolaných vnějším namáháním.
V modulu RF-CONCRETE Surfaces je možné navrhovat železobetonové plochy pro stropní a podlahové desky a stěny podle ACI 318-19 nebo CSA A23.3-19. Běžným přístupem pro navrhování desek je použít návrhové pásy pro stanovení průměrných jednoosých vnitřních sil přes šířku pásu. Tato metoda návrhových pásů aplikuje na dvouose napjatou desku jednodušší jednoosý přístup pro stanovení nutné výztuže potřebné po délce pásu.
V přídavném modulu RF-PUNCH Pro lze provést posouzení na protlačení v rozích a na okrajích stěn. Při posouzení se přitom vychází z kritického zatížení pro protlačení, které se stanoví automaticky na základě vnitřních sil spočítaných v programu RFEM v připojené ploše. Vzhledem k tomu, že na vnitřní síly na plochách vypočítaných v programu RFEM mohou mít vliv místa singularity, může být negativně ovlivněno také stanovené zatížení pro protlačení v rohu nebo na okraji stěny. Cílem našeho příspěvku je ukázat možnosti optimalizace, kterými lze tento nepříznivý vliv minimalizovat.
Modelovat plošné konstrukční prvky, jako jsou stěny, lze obecně pouze v programu RFEM. Pokud v určitém případě potřebujeme zadat výztužný účinek stěny, můžeme provést simulaci také v programu RSTAB.
Podle čl. 6.6.3.1.1 normy ACI 318-14 a čl. respektive čl. 10.14.1.2 normy CSA A23.3-14 se v programu RFEM zohledňuje redukce tuhosti u různých typů betonových prutových i plošných prvků. Mezi typy komponent na výběr patří stěny s trhlinami i bez trhlin, ploché desky a stropy lokálně podepřené, nosníky nebo sloupy. Součinitele násobení v programu jsou převzaty přímo z tabulek 6.6.3.1.1 (a) a 10.14.1.2.
Jako alternativu k metodě náhradního prutu se v tomto příspěvku podíváme na to, jak stanovit vnitřní síly ve stěně náchylné na boulení podle teorie druhého řádu se zohledněním imperfekcí a následně provést posouzení průřezu na ohyb a tlak.
V tomto příspěvku předvedeme posouzení metodou náhradního prutu podle [1], kap. 6.3.2 na příkladu stěny z křížem lepeného dřeva z článku 1, které hrozí při vzpěru vybočení. Posouzení na vzpěr přitom provedeme jako posouzení napětí v tlaku s redukovanou pevností v tlaku. Pro toto posouzení vypočítáme součinitel vzpěrnosti kc, který závisí především na štíhlosti konstrukčního prvku a způsobu uložení.
V zásadě lze konstrukční prvky z křížem lepeného dřeva posuzovat v přídavném modulu RF‑LAMINATE. Protože se jedná čistě o pružnou analýzu napětí, je třeba dodatečně uvážit vzpěr a klopení.
Při posouzení napětí u potrubních systémů využívají některé normy výpočtovou tloušťku stěny, kterou získáme odečtením korozního, abrazního či výrobního přídavku (ze závitů, drážek atd.) a absolutních hodnot záporné úchylky od nominální tloušťky stěny. Všechny potřebné hodnoty lze zadat v záložce „Parametry analýzy napětí” dialogu „Průřez potrubí”.
Kopulovité střechy se pro svou konstrukční účinnost a úspornost často používají k zastřešení skladištních hal nebo stadionů. I když má kopule příjemný geometrický tvar, je u ní tím složitější stanovit zatížení větrem vzhledem k vlivu Reynoldsova čísla. Součinitele vnějšího tlaku (cpe) závisí na hodnotách Reynoldsova čísla a štíhlosti konstrukce. Pomoc při stanovení zatížení větrem, která na kopuli působí, poskytuje EN 1991-1-4 [1]. Na jejím základě si následně ukážeme, jak lze v programu RFEM zadávat zatížení větrem. Zatížení větrem na konstrukci znázorněnou na obrázku 1 lze rozdělit následovně:Zatížení větrem na stěnyZatížení větrem na kopuli
RF-CONCRETE Surfaces posuzuje desky, stěny, lomenicové konstrukce a skořepiny v mezních stavech únosnosti a použitelnosti. V programu RFEM 5 lze výslednou výztuž zobrazit graficky na plochách konstrukce pomocí izolinií. Užitečnou funkci pro návrh výztuže představuje export výsledků jako průběhu izolinií do souboru DXF, který můžeme načíst do používané CAD aplikace jako hladiny na pozadí.
Při použití generátoru zatížení větrem pro svislé stěny se střechou může být nutné zatížit okrajové pruty na okapu nebo na štítu pouze zatížením střechy větrem. Aus konstruktiven Gründen sollen die horizontalen Windlasten auf die vertikalen Wände alleine durch die Fassade abgetragen werden. In älteren Versionen musste man in diesem Fall, für die Wände und für das Dach die Windlasten separat mit den zugehörigen Generatoren aufbringen und die nicht gewünschte Stäbe ausschließen.